Motor je svým provedením typu "boxer" a je vyroben z hliníkové slitiny. Válce jsou litinové. Rozvod OHV s vodítky v trubkách pod osou válců a klikové hřídele. Olej z hlav válců volně stéká těmito trubkami zpět do bloku motoru k nasávací trubce olejového čerpadla. Před levými válci je chladič oleje. Motor je umístěn vzadu. Má velmi plochou charakteristiku průběhu točivého momentu. Na čtyřku je možné jet od cca 20 km/h až do maximální rychlosti.

Vzduchové filtry se dělaly ve dvou provedeních. Plechový hrnec s drátěnkou a olejem nebo plechový válec se zaústěním do injektoru. U prvního typu prochází nasávaný vzduch vstupní trubkou do filtru, kde musí projít ocelovou drátěnkou, která je smáčená olejem. Prach se zachycuje na této mastné drátěnce. Tu je třeba čas od času opláchnout benzínem. Olej se vymění za nějaký jiný a je to. Žádné ND nejsou potřeba. U druhého typu je vzduch nasáván také vstupní trubkou. Vlastní filtr má tvar dlouhého válce, umístěného téměř svisle. Do vlastního filtru vstupuje vzduch úzkou štěrbinou, která je přez celou výšku filtru a je orientovaná ve směru tečny. Vstupní vzduch má tedy vysokou rychlost. Po vstupu do volného objemu filtru rychlost vzduchu prudce klesne. Tím se sníží i jeho kinetická energie a všechen prach padá na dno válce. Čistý vzduch do karburátoru je odsáván z horního konce filtru. V levém výfukovém potrubí je instalován injektor, který vytváří podtlak. Díky tomuto podtlaku je výše zmiňovaný prach vysáván do konce výfukového potrubí. Filtr tedy nevyžaduje žádnou provozní údržbu.

Oba typy filtrů lze v případě extrémně prašného prostředí napojit hadicí na trubku, která ústí z velikánské plechové kapsy nad levým zadním blatníkem. Tato kapsa může být vyplněná libovolným materiálem, který má zadržet ten nejhorší prach. V tomto případě vstupuje vzduch do filtru již částečně vyčištěný.

.

Benzínová pumpa nemá takovou tu páčku pro ruční načerpání benzínu do lovákové komory karburátoru. Existuje ale startovací nádobka, která sloužila zejména pro zimní starty. Nádobka se spustí do spodní polohy a naleje se do ní benzín nebo zinmí startovací směs (asi něco s éterem). Potom se nádobka přesune do horní polohy, čímž se dostane výš než je plováková komora karburátoru. Přepnutím trojcestného ventilu (který nemám) napustíme startovací směs z nádobky do karburátoru a můžeme i v mínus čtyřiceti stupních nastartovat. Po ohřátí motoru se ventil přepne zpět a benzínové čerpadlo opět dodává benzín z nádrže. Na fotografiích je vidět na sacím potrubí mezi vzduchvým filtrem a karburátorem taková malá nálevka uzavřená víčkem na řetízku. I tudy je možné vpravit do difuzoru karburátoru tekutinu, která podpoří startování. Za obvyklých středoevropských teplot motor samozřejmě startuje bez problémů.

.

Převodovka

Převodovka má čtyři stupně vpřed a jeden vzad. Není synchronizovaná a je potřeba se naučit řadit, aby řidič nedělal inventuru zubů při každém řazení. Diferenciál je kolíčkový, samosvorný. Pokud se projíždí zatáčkou při odlehčeném motoru (téměř bez plynu), otáčejí se zadní kola různou rychlostí. Pokud je motor v záběru a kola mají tendenci otáčet se různou úhlovou rychlostí, kolíčky v diferenciálu nemohou vyhonávat dostatečně rychle axiální pohyby a diferenfiál se zamkne. Tato situace nastane, když se například pouze jedno kolo dostane na mimořádně kluzký povrch. Pro zamknutí diferenciálu tedy není nutné jako u ostatních aut zastavit a lomcovat pákami uzávěrek a potom se rozjet. U Kaďoura ovládá řidič diferenciál dávkováním kroutícího momentu - čili tím, jak přidá ve vhodném okamžiku plyn. Uzávěrka se tedy aktivuje za jízdy, při tahu motoru. (To je věc, CO ?! Mnohý motorista by si mohl myslet, že samosvorný diferenciál je nejmodernějším výkřikem automobilového sportu posledních deseti let.)