Od 15 do 58 let jsem jezdil na Jawách. (Předchozích 9 let jsem jezdil na kolech.)

Začínal jsem v roce 1972 asi jako většina kluků v té době s fichtlem JAWA 50 Pionýr. Zúčastňoval jsem se různých okresních soutěží a dotáhl jsem to až k celostatánímu finále MRAM (Mototuristiská Rally Mladých).

Taky jsme byli s jedním kamarádem v roce 1974 na velkém mezinárodním motocyklovém srazu v polském Wolsztyně, což je ze Zlína asi 600 km jedním směrem. Fotka je dělaná po návratu domů.

Ty dvě litrové flašky sloužily pro benzín. Měl jsem totiž prasklou nádrž a každou chvilku jsem musel dolít tak půl litru benzínu - to bylo po tu prasklinu. Tehdy nestála benzinka na každém rohu ( a v Polsku už vůbec ne), takže zdolat těch 600 km bylo dost vyčepávající celonoční martirium. Jeli jsme to 16 hodin. Brrrrrr.

Potom přišla v roce 1974 na řadu JAWA 90 Cross, se kterou jsem již jezdil regulérní motocyklové soutěže. Devadesátky se vyráběly v Považské Bystrici a sloužily asi hlavně jako krytí vojenské výroby. Byl to jediný dostupný "sportovní" motocykl. Motor byl poměrně pokrokové konstrukce, ale to bylo asi tak vše. Slabý rám (hlava řízení, zadní kyvná vidlice), a neuvěřitelně debylní odstupňování převodovky umožňovaly dobrou jízdu po městě, ale do terénu to bylo špatné. Pak jsem začal studovat vysokou školu a se soutěžním ježděním byl konec.

Další v řadě byla JAWA 350 "Kývačka" v roce 1976. Jak je vidět na fotkách, tak jsem ji "vylepšil" nádrží z Kalifornie, ale hlavně jsem si pořídil přívěsný vozík PAV 40. Bedna na nosiči je od přenosné polystyrénové ledničky. Plexi jsem ohýbal doma nad plynovým sporákem. Přilbu jsem dělal z laminátu. Časem jsem zjistil, že když se člověk naučí s Pávem jezdit, tak je to pohoda - stačí přežít první krizovou situaci, do které se dostanete. Moje zkušenost říká, že Páv nesmí být prázdný, jinak za jízdy rozkmitá celou motorku. Pomůže hodit dovnitř kus žulového obrubníku. Taky s Kývačkou jsem byl na srazu v Polsku. Cestou tam jsem půlil motor a opravoval řadící vidličku v převodovce. Jinak to ale byla pořádná motorka, které jela klidně na plný plyn tak dlouho, jak jsem chtěl. (Stejně jako kdysi dávno Pérák.)

Kývačka skončila ve šrotu, protože mě naboural chlap ve škodovce. Já jsem jel rovně, on jel proti mně a odbočoval doleva. Mohl jsem si vybrat: buďto se mu vyhnu a vletím do výlohy nebo do něho vrazím a přeletím ho jako Holubička míru. Jako holubička jsem ho přeletěl, ale přistál jsem jako kráva. Chlap vylezl z auta a říká: Hmmm, já jsem Vás neviděl. Za mnou seděl ten samý kamarád. Život mu patrně zachránilo to, že měl taky břilbu, i když se to tehdy ve městě ještě nemuselo. Tou přilbou totiž promáčknul Škodovce střešní žlábek. (To se tenkrát dělalo, aby do aut netekla kolem dveří voda.) Chodili jsme potom jak teplí bratři, protože jsme oba měli zasádrovanou pravou ruku. Zápěstí mě bolelo ještě asi pět let. Kývačka prý byla díky svému věku účetně odepsaná a její hodnota byla nulová. Jediné na co se úplná amortizace nevztahovala bylo sklo světlometu v ceně okolo 30,-Kčs.

Nu což koupil jsem  Jawu 350-634 rozebranou do dvou beden. Poskládal jsem ji ještě s rukou v sádře, přehlásil a hned jsem přepsal z kývačky i závěs na Páva. To bylo v roce 1980, kdy jsem se ještě se sádrou seznámil se svou budoucí, nyní současnou ženou. Ten plech na plexištítu má prozaický důvod. Jednou jsem postavil motorku na policajta a šel pryč. Když jsem se vracel zpět a byl od ní asi 5 metrů, tak náhle přepadla. Bylo bezva vidět na vlastní oči jak mně padá motorka bez cizího zavinění. Jinak bych tomu asi nikdy neuvěřil.

Spolu jsme absolvovali i nějaké motocyklové srazy v Maďarsku. Fotka je z roku 1987, ze srazu v Miszkolci. Přijeli jsme tam ve čtvrtek večer a dostali jsme pořadová čísla 6328 a 6329.

Přišel rok 1990 a s ním i povinnost svítit na motocyklech celý den. To mě štvalo, protože dynamo moc nestíhalo. Tehdy se objevila JAWA 350-632 s dvanáctivolvoltovým alternátorem z 638 v osvědčeném motoru 350-634. Otázka, kde vzít peníze měla nakonec poměrně snadné řešení. V té době totiž Zlín (tehdy ještě Gottwaldov) opouštěly mraky kubánských pracovníků, kteří nám tady pomáhali budovat šťasné zítřky. Fidel Castro všechny Kubánce stáhnul zpět do bezpečí na Ostrov svobody. A s jedním s nich odcestovala i moje 634-ka. Nikdy jsem s ní neměl problém, jezdila jak ďas a měl jsem ji rád. V současné době bude už mít určitě dost velké vůle ve válcích a proto asi nehrozí zadření ani v těch hicech, které na Kubě vládnou.

Poprvé ve svém životě jsem tedy vyrazil do Mototechny koupit si NOVOU motorku JAWA 350-632. Přivezl jsem ji domů a šťastně se na díval. Druhý den jsem zjistil, že mně přes noc vytekl olej z obou předních tlumičů. Byl to socialistický výrobek. Následující týden jsem vyrazil na Slovensko do Levic, kde jsem si koupil vysokou cestovní kapotáž. A protože jsem ji neměl jak odvézt, půl dne jsem ji montoval na ulici. Povedlo se. Ale na kapotáž, která se pohybuje s řídítky pořád vzpomínám se slzou v oku a jezdil jsem s takovou mnohem raději. Závěs na Páva jsem samozřejmě přepsal.

Taky na této motorce jsme byli hned v roce 1990 na srazu v maďarském Tokaji. Jezdím na ní dodnes. S dobíjením baterky samozřejmě nemám žádné potíže díky 12 V alternátoru.

Kromě cestovní kapotáže jsem motorku vylepšil ještě jednou věcí. Vyhodil jsem původní spínací skříňku na "Bošák". Místo ní jsem na přívod z baterky dal spínač na klíček. Když je tento spínač vypnutý funguje jenom klakson a nic jiného nejde zapnout. Vývod ze spínače vede na vypínač zapalování u pravé rukojeti řídítek a na na samostatný páčkový vypínač světel, který jsem dal mezi přední vidlice.  Tímto páčkovým vypínačem rozsvěcím světla, když motor stojí. ( 1x za dva roky na STKáčku. ) Na vývody usměrňovače alternátoru jsem udělal usměrňpvací třífázový půlmůstek. Jeho výstup jsem připojil přímo na přepínač světel dálkové/potkávací u levé rukojeti řídítek. Po nastartování se tedy světla rozsvítí, aniž bych musel cokoliv dělat. Nemůže se stát, že bych zapomněl zhasnout. Normálně motorku vypínám a zapínám jenom vypínačem zapalování na řídítkách. Pokud ji nechám někde stát na parkovišti, odpojím baterku klíčkem. Jediná drobná nevýhoda je to, že světlo trochu pomrkává, když jde motor na volnoběh. No a co :-) ?

(c)Vladimír Chlopčík 2003

V lednu 2014 jsem si nechal udělat poměrně velkou opravu za 7,5 tisíc Kč, která zahrnovala:
- generálka motoru
- čep kyvné vidlice
- zadní tlumiče pérování
- řetěz
Seznam provedených prací je zde:

(c)Vladimír Chlopčík 2014